účinkující 2020

___

 

 

 

Milan Al-Ashhab

housle

 

Vystudoval Konzervatoř v Teplicích a pražskou Akademii múzických umění (třída prof. I. Štrause). Momentálně pokračuje ve studiích (pod vedením prof. P. Schuhmayera) na vídeňské Universität für Musik und darstellende Kunst.

 

V roce 2018 vyhrál 1. cenu na prestižní mezinárodní houslové soutěži Fritze Kreislera ve Vídni. V červnu 2019 se probojoval do finále Čajkovského soutěže v Moskvě, kde získal titul laureáta. Dále je vítězem New York Concert Artists and Associates Worldwide Debut Audition 2018, mezinárodní houslové soutěže Georga Philippa Telemanna v Poznani, mezinárodní houslové soutěže Jaroslava Kociana v Ústí nad Orlicí, soutěže konzervatoří České republiky ad. V lednu 2019 získal cenu Talent roku při udělování cen Classic Prague Awards za rok 2018. Díky svým soutěžním úspěchům obdržel pozvání vystoupit ve vysoce prestižních sálech (Carnegie Hall, Berliner Philharmonie, vídeňský Musikverein ad.). Jako sólista účinkoval za doprovodu mnoha orchestrů (ORF Radio-Symphonieorchester, Česká filharmonie, Hofer Symphoniker, Janáčkova filharmonie Ostrava, L'armonia terrena ad.) a pravidelně se představuje na celovečerních recitálech, kde spolupracuje s předním českým klavíristou a skladatelem Adamem Skoumalem. Rovněž se zúčastnil mistrovských kurzů u

 

slavných osobností, jakými jsou např. Pinchas Zukerman, Gábor Takács-Nagy, Hagai Shaham atd.

Dvořákovo klavírní kvarteto

Slávka Vernerová – klavír, Štěpán Pražák – housle, Petr Verner – viola, Jan Žďánský – violoncello

 

 

Dvořákovo klavírní kvarteto patří mezi přední české komorní soubory. Ctí nejlepší české interpretační tradice a na nich staví svůj osobitý hudební projev a specifický zvuk. Již studium členů ansámblu u dnes legendárních umělců (Ivan Moravec, Josef Vlach – Vlachovo kvarteto, Petr Messiereur - Talichovo kvarteto, Milan Škampa – Smetanovo kvarteto, Miroslav Petráš – České trio) vtisklo všem členům ansámblu lásku a poctivý přístup ke komorní hudbě. V klavírním kvartetu se pak setkaly vyhraněné a silné osobnosti s mnohaletými zkušenostmi z významných a mezinárodně proslulých komorních souborů. (Slávka Vernerová se věnuje rovným dílem sólovému klavíru i komorní hudbě. Často spolupracuje s nejlepšími českými smyčcovými kvartety – Pražákovým, Haasovým, Zemlinským, Bennewitzovým a dalšími. Houslista Štěpán Pražák získal cenné zkušenosti jako primárius Českého filharmonického kvarteta. Violista Petr Verner byl 20 let členem Vlachova kvarteta Praha a violoncellista Jan Ždánský působil v triu Iuno a Kaprově kvartetu.).

 

Se souhlasem potomků Antonína Dvořáka a Dvořákovy společnosti soubor obdržel laskavé svolení užívat jméno „Dvořákovo klavírní kvarteto“. Po debutu na festivalu Pražské jaro následovala četná pozvání na významná česká i zahraniční pódia. Nedávno se kvarteto představilo v Londýnské Conway hall a na festivalu komorní hudby v Lutonu. Opakovaně se vrací na mistrovské kurzy do Cambridge. Kvartetu byla věnována díla významných českých skladatelů (Karel Janovický, Martin Hybler, Ondřej Kukal ad.). Dvořákovo klavírní kvarteto pravidelně natáčí pro rozhlas a televizi. V listopadu 2018 vydala firma Supraphon debutové CD s kompletními Dvořákovými klavírními kvartety. Zahraniční kritika jej hodnotila slovy: "...souzní, jako kdyby spolu vyrůstali a interpretují hudbu Antonína Dvořáka, jako kdyby ji měli v DNA... ". V květnu 2019 získalo toto album nejvyšší ocenění prestižního francouzského časopisu Classica - SHOC de CLASSICA.

Pražský filharmonický sbor

Vokální těleso

 

Pražský filharmonický sbor (PFS) je předním evropským vokálním tělesem. Během dlouhé historie sboru založeného v roce 1935 se v jeho čele vystřídali nejvýznamnější čeští sbormistři (mj. Jan Kühn, Josef Veselka, Pavel Kühn, Lubomír Mátl). Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Lukáš Vasilek.

 

Doménou PFS je především oratorní a kantátový repertoár. Při jeho uvádění sbor spolupracuje s nejslavnějšími světovými orchestry (např. Česká, Berlínská, Izraelská a Petrohradská filharmonie, Staatskapelle Dresden, Vídeňští symfonikové) a dirigenty (např. Semjon Byčkov, Vladimir Fedosejev, Manfred Honeck, Jakub Hrůša, Zubin Mehta, Tomáš Netopil, Gianandrea Noseda, Sir Simon Rattle ad.). Jako rezidenční sbor operního festivalu v rakouském Bregenzu se nevyhýbá ani opeře.

 

PFS realizuje také řadu vlastních projektů. Od roku 2011 pořádá v Praze cyklus samostatných sborových koncertů, jejichž dramaturgie je zaměřena především na náročná a méně známá díla sborového repertoáru „a cappella“ nebo s komorním instrumentálním doprovodem. S těmito sborovými projekty hostuje PFS také v zahraničí (mj. turné do USA a Mexika – 2014, do Ruska – 2018). Nedílnou součástí aktivit sboru je také péče o hudební výchovu mládeže. Pro studenty pěveckých oborů organizuje Akademii sborového zpěvu, pro mladší děti pořádá edukativní koncerty a přímo na školách i pěvecké workshopy.

 

PFS disponuje bohatou diskografií. Jeho nahrávky lze nalézt mj. u společností Decca Classics, Deutsche Grammophon, Sony Classical a Supraphon. V posledních letech sbor realizoval několik výjimečných nahrávacích projektů, na dvou z nich spolupracoval s Českou filharmonií. Tím prvním je nahrávka Stabat mater Antonína Dvořáka (Decca, 2017) pod taktovkou Jiřího Bělohlávka, která získala prestižní cenu Diapason d’Or de l‘Annèe jako nejlepší album roku 2017 v kategorii „duchovní hudba“. Druhým pak je nahrávka Eposu o Gilgamešovi Bohuslava Martinů (Supraphon, 2017) pod taktovkou Manfreda Honecka, která v roce 2017 obdržela několik uznání ve Velké Británii a také cenu Diapason d‘Or. Album s komorními kantátami Bohuslava Martinů (Supraphon 2016) získalo nejvyšší hodnocení významných britských časopisů Gramophone (Editor’s Choice) a BBC Music Magazine (Choral & Song Choice).

 

Bohaté aktivity PFS v sezoně 2020/2021 zahrnují mj. koncerty na festivalech Dvořákova Praha, Pražské jaro, Smetanova Litomyšl nebo Janáček Brno, a ze zahraničních Festspiele Baden-Baden, Budapest Spring a další. PFS čekají také vystoupení se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a jeho novým šéfdirigentem Tomášem Braunerem, s Českou filharmonií pod vedením Semjona Byčkova nebo Sira Johna Eliota Gardinera, dále s Mahler Chamber Orchestra a Maximem Pascalem, s Berlínskými filharmoniky a Kirillem Petrenkem nebo Bamberskými symfoniky a Jakubem Hrůšou.

 

Pražský filharmonický sbor je držitelem ceny Classic Prague Award 2018 za Nejlepší vokální koncert a Ceny České televize – Klasika roku.

Bohuslav Matoušek

housle

 

Významný představitel současného českého houslového umění, který na sebe upozornil již v dětství četnými vítězstvími v mnoha národních soutěžích. V letech 1967-1972 studoval na pražské Akademii múzických umění, mezitím, v roce 1969, se poprvé zúčastnil mistrovských kursů u A. Grumiauxe v Curychu, jejichž úspěšné absolvování mu vyneslo pozvání i v dalších sedmi letech, tentokrát k N. Milsteinovi. V roce 1970 získal na mezinárodní houslové soutěži T. Vargy v Sionu zvláštní cenu poroty a zároveň švýcarské stipendium, které využil k jednoročnímu studiu u W. Schneiderhana v Lucernu. Významným úspěchem byla potom 1. cena na mezinárodní houslové soutěži festivalu "Pražské Jaro" v roce 1972.

 

V roce 1977 byl pozván jako sólista a koncertní mistr do Japonska k tokijskému Yomiuri Nippon Symphony Orchestra, kde provedl pod taktovkou světově proslulých dirigentů (Celibidache, Masur, Mehta, Bernstein a další) řadu houslových koncertů.

 

Po návratu z Japonska začal v roce 1980 vedle sólistické činnosti působit také jako primárius Stamicova kvarteta, které dovedl k řadě významných mezinárodních úspěchů a ocenění. Po odchodu z kvarteta se věnuje sólové koncertní činnosti. Jeho rozsáhlý repertoár zahrnuje skladby od raného baroka až po díla současných skladatelů.

 

V současnosti působí jako sólista a komorní hráč, ale také i jako pedagog pražské HAMU a brněnské JAMU. Na poli komorní hudby pravidelně koncertuje s kytaristou Petrem Seidlem, je členem Klavírního kvarteta Bohuslava Martinů a uměleckým vedoucím Okteta a Sexteta českých filharmoniků.

 

Bohuslav Matoušek je jedním z mála držitelů prestižní stříbrné medaile Nadace Bohuslava Martinů. Toto ocenění kromě něj získali někteří významní světoví umělci jako např. Rafael Kubelík, Rudolf Firkušný, Christopher Hogwood , sir Charles Mackerras či Magdalena Kožená.

V květnu 2012 mu bylo jeho rodným městem Havlíčkovým Brodem uděleno čestné občanství.

Ensemble 18+

Komorní klasicistní orchestr

 

Komorní klasicistní orchestr Ensemble 18+ se specializuje na poučenou, ale neortodoxní interpretaci hudby "nejen" 18. století, jak vyplývá z jeho názvu. V uplynulých sezónách soubor zrealizoval několik vlastních koncertních řad zaměřených žánrově na hudbu přelomu pozdního baroka a klasicismu až po raně romantické autory, ale v jeho portfoliu nechybí ani hudba mladších období. V komorních dramaturgiích prováděných bez dirigenta v tomto směru spolupracuje s předními českými sólisty - hobojista Vilém Veverka, harfenistka Kateřina Englichová, houslisté Ivan Ženatý, Roman Patočka a Bohuslav Matoušek, klavírista Karel Košárek a další.

 

Ensemble 18+ vznikl v roce 2009 z okruhu mladých hudebníků se zájmem o interpretaci hudby starších období. Hlavní myšlenkou bylo aplikovat principy poučené interpretace staré hudby při hře na moderní nástroje. Jelikož se většina stálých členů hře na kopie historických nástrojů a tzv. staré hudbě věnuje profesionálně, vzniká originální styl: autentická barokní a klasicistní artikulace s využitím dobových smyčců v kombinaci s modernějšími nástroji. Výsledným efektem je plný zvuk klasicistního orchestru při malém obsazení, přesvědčivý i v rozsáhlejších prostorách, kde by komorní zvuk barokních houslí byl v nevýhodě. Stálý základ orchestru tvoří deset smyčcových nástrojů s cembalem, dle potřeby doplněných dechovými nástroji. Orchestr pracuje v ustáleném složení v čele s koncertní mistryní Magdalenou Malou.

 

K zásadním počinům poslední doby patří reprezentace České republiky s hudbou starých českých mistrů v živém vysílání Vánočního dne Eurorádií (European Broadcasting Union) v prosinci 2018. Pořad se sledovaností kolem 14 milionů posluchačů přenášely téměř tři desítky světových rozhlasových stanic v čele s BBC.

Adam Plachetka

basbaryton

 

Rodák z Prahy absolvoval Pražskou konzervatoř u profesora Luďka Löbla a HAMU.

 

Roku 2005 debutoval v Národním divadle v Praze. V následujících letech zde vystoupil například jako Don Giovanni, Figaro (Le nozze di Figaro), Nardo (La finta giradiniera), Argante (Rinaldo), Guglielmo (Così fan tutte), Přemysl (Libuše) a Vladislav (Dalibor).

 

Od září 2010 byl stálým členem ansámblu Wiener Staatsoper. Od debutu v roli Schaunarda (La bohéme) se zde objevil mimo jiné jako Melisso (Alcina), Don Giovanni, Dulcamara (L`elisir d`amore), Figaro (Le nozze di Figaro, Il barbiere di Siviglia), Guglielmo, Publio (La clemenza di Tito), Mustafà (L`Italiana in Algeri), Alidoro (La Cenerentola), Conte Almaviva (Le nozze di Figaro) ad.

 

Pravidelně hostuje v Metropolitní opeře v New Yorku (Don Giovanni, L`elisir d`amore, Le nozze di Figaro, Così fan tutte) a na Salzburger Festspiele (Benvenuto Cellini, Rusalka, Don Giovanni, Le nozze di Figaro, Die Zauberflöte).

 

Jeho další operní závazky čítají Bayerische Staatsoper v Mnichově (La Calisto), Royal Opera House Covent Garden v Londýně (Don Giovanni, L`elisir d`amore), Baden-Baden festival (Così fan tutte, La clemenza di Tito), Glyndebourne (Le nozze di Figaro), Carnegie Hall v New Yorku (Salome), Deutsche Oper a Deutsche Staatsoper v Berlíně (Don Giovanni, Le nozze di Figaro), Teatro alla scala (Così fan tutte), Lyric Opera v Chicagu (Le nozze di Figaro, Die Zauberflöte), Houston Grand Opera (Le nozze di Figaro) nebo Opéra de Paris (La Cenerentola).

 

Na koncertních pódiích se objevil například v Musikvereinu ve Vídni a v Grazu, ve Wigmore Hall v Londýně, v Usher Hall v Edinburghu, v Herkulově sále v Mnichově, ve Vídeňském Konzerthausu, v Konserthuset ve Stockholmu a v pražském Obecním domě a Rudolfinu. Spolupracoval s Chicagským symfonickým orchestrem, Symfonickými orchestry Francouzského, Bavorského, Rakouského a Českého rozhlasu, Skotským komorním orchestrem, Českou filharmonií, Vídeňskými symfoniky a stockholmskou Královskou filharmonií.

 

Vystupuje pod taktovkou dirigentů jako Marco Armiliato, Daniel Barenboim, Mariss Jansons, Fabio Luisi, Riccardo Muti, Andris Nelsons, Yannick Nézet-Séguin, Christian Thielemann nebo Franz Welser-Möst.

David Švec

klavír

 

Studoval hru na klavír a dirigování nejprve na Konzervatoři v Českých Budějovicích a poté na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. V únoru 2000 se účastnil mistrovských dirigentských kurzů u Sira Colina Davise v Drážďanech, v roce 2002 absolvoval studijní pobyt na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni (u L. Hagera). V roce 2004 získal v mezinárodní soutěži Belvedere ve Vídni cenu Bösendorfer Preis v kategorii Opera coaching.

 

Jako klavírista již od roku 1998 spolupracoval s Pražským komorním orchestrem, je vyhledávaným komorním hráčem, natočil několik snímků na CD i pro Český rozhlas. Pravidelně spolupracuje s předními českými pěvci, například se sopranistkou Evou Urbanovou, s basbarytonistou Adamem Plachetkou nebo sopranistkou Kateřinou Kněžíkovou.

 

Již během studia působil v Janáčkově opeře v Brně, kde dirigoval řadu operních i baletních titulů (Kouzelná flétna, České jesličky, Čaroděj ze země Oz, Maškarní ples, později Lazebník sevillský, Jakobín, v roce 2010 zde provedl českou premiéru Deníku Anny Frankové). V září 2003 nastoupil nejprve jako korepetitor a asistent dirigenta do opery pražského Národního divadla, od roku 2011 je zde ve stálém dirigentském angažmá. V Národním divadle se představil za dirigentským pultem inscenací Kouzelná flétna, Don Pasquale, Prodaná nevěsta, Hry o Marii, Jakobín, Únos ze serailu, Don Giovanni, Nápoj lásky, Pelleas a Melisanda, Čarokraj, Popelka, Juliette, Tosca, Výlety páně Broučka. Pro balet Národního divadla uvedl světovou premiéru baletu Othello na hudbu L. Janáčka (2010), Popelku S. Prokofjeva (2011), Šípkovou Růženku P. I. Čajkovského (2012), v rámci představení Amerikana III. ve Státní opeře Theme and Variations P.I.Čajkovského a Fancy Free L.Bernsteina (2012), v roce 2014 v Národním divadle Českou baletní symfonii, v roce 2017 pak představení Timeless se Svěcením jara I.Stravinského.

 

V říjnu 2016 nastudoval se souborem Národního divadla a Kühnovým dětským sborem první pražské uvedení Noemovy potopy Benjamina Brittena, V roce 2019 v Národním divadle uvedl první české provedení oper Michaela Nymana Letters, Riddles and Writs a Stevena Stuckyho The classical style, v listopadu 2019 potom českou premiéru baletu Leonce and Lena. V roce 2020 též nastudoval v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě operu E. W. Korngolda Mrtvé město.

 

Spolupracoval s většinou českých symfonických orchestrů, v poslední sezóně například se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Komorní filharmonií Pardubice, Jihočeskou komorní filharmonií, Filharmonií B. Martinů Zlín, Moravskou filharmonií Olomouc atd… V roce 2012 nastudoval pro festival Smetanova Litomyšl se souborem barokních nástrojů Le Chamarré Château Ensemble semi-operu H. Purcella Fairy Queen. Nevyhýbá se ani mezižánrovým projektům – v roce 2012 natočil s Pražskou komorní filharmonií album Zvon Ivy Bittové.

 

Ze zahraničních hostování lze uvést zejména spolupráci na nastudování oper Její pastorkyňa v barcelonském Teatro Liceo (2005), Věc Makropulos v Opera national de Paris (2007, 2009) a ve Wiener Staatsoper (2015), Liška Bytrouška v Lyonu (2013), ve Vídni (2014) a v Glyndebourne (2016), Rusalka v Barceloně (2012), v Paříži (2015) a v Theater an der Wien (2019), Veselá vdova v Paříži (2017). Od roku 2017 spolupracuje též se Slovinským národním divadlem v Lublani, kde v únoru 2019 nastudoval novou inscenaci Smetanovy Prodané nevěsty, v únoru 2020 potom operu Luisa Miller G.Verdiho.

 

V roce 2014 vytvořil pro nakladatelství Bärenreiter nový klavírní výtah Janáčkovy opery Věc Makropulos, který byl poprvé použit při nastudování této opery v Bayerische Staatsoper v Mnichově.