Matyáš Novák: Smetanova Má vlast v sobě nese poselství hrdosti

Smetanova Má vlast je pro většinu posluchačů spojená především se symfonickým orchestrem. Co vás osobně přivedlo k tomu představit ji v sólové klavírní podobě? 

Vždy jsem inklinoval k pojetí klavíru jakožto orchestrálního nástroje. Již od svých zhruba 13 let jsem posluchačům na koncertech představoval různé klavírní úpravy, zejména transkripce a parafráze Franze Liszta. Vždy mě mrzelo, že Liszt neupravil i nějaké významné dílo českého autora, a tak jsem se o to pokusil sám. Tak vznikla například moje fantazie na operu Rusalka či Prodaná nevěsta anebo transkripce Smetanovy Vltavy. Později jsem se zabýval myšlenkou upravit pro klavír další symfonické básně cyklu Má vlast. Nicméně jsem zjistil, že Mou vlast pro klavír již dávno přede mnou geniálně přepsal Jindřich Káan z Albestů, a tak jsem se rozhodl jeho verzi nastudovat. 

Klavírní úprava Jindřicha Kàana z Albestů je dnes poměrně neznámá. Čím vás právě Kàanova verze zaujala a co podle vás nabízí oproti známějším úpravám?

Jindřich Káan byl ve své době považován za jednoho z největších českých klavíristů. Disponoval mimořádnou klavírní technikou a jeho hra byla velmi procítěná. Jeho klavírní transkripce Mé vlasti je mimořádně náročná, mnohá místa jsou zcela na hranici hratelnosti a mnoho posluchačů už se mi po poslechu díla svěřilo, že nechápou, jak mohou takové množství not a akordů zahrát pouze dvě ruce. I z těchto důvodů byla Káanova transkripce po mnoho desetiletí zcela zapomenutá. 

Když hrajete orchestrální dílo sám na jednom klavíru, musíte v jistém smyslu zastoupit celý orchestr. Je při přípravě těžší zvládnout technickou stránku, nebo spíš najít způsob, jak na klavíru vytvořit různé nástrojové barvy a celkový orchestrální zvuk?

Na provádění klavírních úprav orchestrálních děl je nejnáročnější to, že musíte být v jednu chvíli interpret i dirigent. Musíte vnímat jednotlivé orchestrální nástroje, resp. jejich skupiny a snažit se je co nejvěrněji znázornit na klaviatuře. Zároveň musíte dílo vnímat jako celek a být zcela soustředěný od prvního akordu ve Vyšehradu až po poslední tón v Blaníku. 

V roce 2026 si připomínáme 100 let od úmrtí Jindřicha Kàana z Albestů. Myslíte, že právě takové projekty mohou pomoci vracet zapomenuté české hudební osobnosti a jejich díla zpět do povědomí?

Jednoznačně je zapotřebí neustále poukazovat na to, jak neuvěřitelně bohatou hudební historii naše země má. Není to pouze o geniálních mistrech, jakými byli například Antonín Dvořák, Bedřich Smetana či Leoš Janáček, ale na našem území působily  desítky dalších autorů, kteří skládali díla velmi vysoké úrovně. Dnes jsou ale naprosto zapomenutí. Mnoho z nich se zejména v druhé polovině 19. století zabývalo úpravami děl svých předchůdců a současníků. Tímto skladatelem byl i Jindřich Káan. Projekty jako Smetana Reborn jsou tedy velmi potřebné, neboť nám tuto úžasnou hudební tradici připomínají a odhalují jména, která si naši pozornost jednoznačně zaslouží.

A protože právě v Třeboni zahájíte už 30. ročník zimních abonentních koncertů Třeboňské nocturny – co byste si přál, aby si posluchači z vašeho provedení odnesli?

Přál bych si (ostatně jako na každém koncertu), aby posluchači odcházeli nabiti energií, dobrou náladou a s pocitem, že zažili něco krásného. Byl bych též šťastný, kdybych v návštěvnících svého vystoupení vzbudil pocit hrdosti na to, v jak krásné zemi žijeme, což je hlavní poselství, které nám Smetana v Mé vlasti posílá.

Do Třeboně přijíždíte poprvé v roli interpreta Třeboňských nocturen. Co vás na tomto pozvání potěšilo a máte už představu, co byste si v Třeboni chtěl kromě koncertu užít?

Potěšilo mě, že mám příležitost se představit v regionu, kde jsem mnohokrát nevystupoval. Jakožto velký milovník přírody se těším, že se zajdu podívat k rybníku Rožmberk. Určitě bych se rád i prošel Třeboní, neboť vím, že Třeboň je město velmi malebné. Jakožto milovník železnic dorazím vlakem a zajisté na cestě načerpám mnoho inspirace!:-)