« Zpět na stránku Třeboň

PETR I. Z ROŽMBERKA

Tento příslušník rodu Vítkovců byl významnou osobností své doby. Sňatkem s Violou Těšínskou, vdovou po Václavu III., vstoupil do příbuzenského svazku s královským rodem a dodal si tím lesk, který dával jinému českému velmoži, Jindřichu z Lipé, důvěrný vztah ke královně Alžbětě Rejčce. Již to jej jakoby předurčovalo k vynikajícímu postavení nejen v rodině Vítkovců, ale v celé zemi. Petr byl stoupenec Jana Lucemburského, který pro něho spolu s Vilémem z Landštejna vydal roku 1336 listinu, v níž oběma velmožům král zajistil „přednost před všemi obyvateli české země, pány a šlechtici a jinými osobami jakéhokoli stavu“, jmenuje je „svými nejvlastnějšími a nejbližšími služebníky“.

Neméně než Jan Lucemburský používal Petrových služeb i jeho syn Karel, tehdy mladý ještě markrabě. Ctižádostivý Rožmberk dosáhl již dříve – roku 1323 vysoké hodnosti nejvyššího komořího a Karel ho navíc postavil v čelo zemského soudu. Když pak roku 1336 podnikl král se svým synem jízdu do Litvy, zanechal Petra v zemi, pověřiv jej, jak se zdá, hlavní péčí o celé království. Nepřekvapuje proto, že o čtyři roky později pojal král Jan právě jej spolu s dvěma dalšími velmoži do těsného kruhu vykonavatelů své závěti. Stejnou důvěru projevil Petrovi i následník trůnu Karel, když mu roku 1339 po dobu nepřítomnosti svěřil v Čechách hejtmanskou vládu, což neznamenalo nic jiného, než že se tento Rožmberk stal na určitý čas zástupcem panovníka v zemi.

Zdá se, že Petr I. měl o Vyšebrodský klášter značné zásluhy. Tak roku 1346 věnoval nemalé částky na stavbu křížové chodby a o rok později založil klášterní špitál. Zprávy o darech, které učinil klášteru, lze však sledovat již od roku 1332. Postavení Petra z Rožmberka, jeho význam v českých zemích i mezi představiteli vítkovického rodu, jeho vztah k Vyšebrodskému klášteru, to vše nasvědčuje, že to byl on, který objednal – patrně nedlouho před svou smrtí – pro klášterní kostel oltář, známý dnes jako Vyšebrodský. Bylo by to pravděpodobné dokonce i tehdy, kdyby na obraze chyběla postava donátora s příslušným znakem. Jisté je, že na obraze Narození Krista je v pravém dolním rohu zobrazen klečící donátor s modelem kostela v rukou a s připojeným znakem pětilisté červené růže v nakloněném štítu. Donátor se dal na uvedené desce zobrazit ve shodě se svým postavením a ambicemi v obzvláště honosném oděvu. Má vévodskou čapku zavěšenou na zádech a zahalen je v drahocenný hermelínový plášť. Hranostajová kožešina byla ve středověku výsadou nejvyšších příslušníků vládnoucí třídy, světské a duchovní aristokracie. Tak vystupují později Karel IV. se svým synem v iluminovaném rukopise Zlaté buly nebo Alžběta Pomořanská v nástěnných malbách Svatováclavské kaple chrámu sv. Víta, tak se dávali zobrazovat jako donátoři i benátská dóžata. I tyto kostýmní detaily dokreslují postavu sebevědomého dárce a také ony patří jaksi k vladařskému patosu jeho objednávky.

Petr z Rožmberka objednal oltář nepochybně v Praze u malíře činného přímo v dvorském okruhu, se kterým byla jeho dílna těsně spjata. Je to jen další projev tradiční rivality Vítkovců s pražským panovnickým rodem, pro kterou ostatně poskytuje doklad sám Vyšebrodský klášter, vzniklý, jak známo, ze soupeřství Vítkovců s Přemyslovci a sloužící pak – podobně jako cistercký klášterní kostel na Zbraslavi Přemyslovcům – za dynastické pohřebiště Vítkovců.

NEWSLETTER
Chcete dostávat novinky o festivalu?
* označuje povinné

Přihlášení k newsleteru

* označuje povinné