STÁTNÍ OBLASTNÍ ARCHÍV TŘEBOŇ

K nejstarším a největším archivům svého druhu v České republice patří Státní oblastní archiv v Třeboni, který pečuje o Jednotný archivní fond na území bývalého Jihočeského kraje. Soubory archiválií, které sahají od počátku 13. století do současnosti, jsou uloženy kromě centrály v Třeboni i na pobočce v Českém Krumlově a na pracovištích v Jindřichově Hradci a v Českých Budějovicích. Kromě pracoviště v Českých Budějovicích, které užívá spolu se státním okresním archivem moderní archivní novostavbu, jsou všechna ostatní situována ve státních hradech a zámcích.

U zrodu slavné tradice jihočeského archivnictví stál rožmberský archiv uspořádaný a sepsaný koncem 16. století historikem a archivářem Václavem Březanem. V roce 1602 byl tento unikátní archivní celek převezen spolu s knihovnou z Českého Krumlova do Třeboně, kde tvoří historické jádro dnešního archivu.
Významnou etapou pro archiv se stalo období po r. 1660, kdy třeboňské panství a později i další jihočeská dominia získali Schwarzenbergové. Ti dali zdejšímu archivnictví nový impuls a řád. Na všech schwarzenberských panstvích vznikaly vrchnostenské archivy, avšak z hlediska archivní práce hrála dominantní roli zejména Třeboň, Český Krumlov a Orlík nad Vltavou. Především zdejší úředníci se valnou měrou zasloužili o zdárný průběh archivní reformy, která se uskutečnila na přelomu 18. a 19. století na všech schwarzenberských panstvích. I když jejím účelem bylo zpřístupnění archiválií zejména pro správní potřeby, základní uspořádání archivů otevřelo nové možnosti i pro jejich vědecké využití.

Zásluhou Františka Palackého se pak zvláště třeboňský archiv představil tehdejší učené společnosti v celé své slávě a bohatství, i když již před ním zajížděl do Třeboně v 60. letech 17. století jezuita Bohuslav Balbín. Teprve návštěvy a studium Františka Palackého však ukázaly, co všechno třeboňský archiv ukrývá. V roce 1868, když bilancoval svou celoživotní historickou práci, ocenil F. Palacký jeho význam slovy: „Třeboň je pro mne posvátnou Mekkou a tou bohdá dlouho zůstane i pro příští generace českých dějepisců“. A skutečně v následném čase do Třeboně zavítala celá plejáda vědců a badatelů. Již první návštěvy Palackého se staly mocným impulsem i pro schwarzenberské archiváře, kteří se začali ve větší míře věnovat i práci vědecké. Tak byla brzy česká historiografie obohacena o studie třeboňských a krumlovských archivářů T. Wagnera, A. Bergera, M. Pangerla, A. Möratha, H. Grosse a později zejména o práce F. Mareše, A. Markuse, V. Haška a F. Navrátila.

Po druhé světové válce byly schwarzenberské archivy v Třeboni, Českém Krumlově a Orlíku nad Vltavou převzaty státem a organizačně přičleněny ke státním lesům jako zemědělsko-lesnické archivy. V roce 1948 byl navíc v Třeboni zřízen depozitář Archivu ministerstva vnitra, z něhož se od roku 1949 stal Krajský archiv Českobudějovického kraje. Podle vládního nařízení o archivnictví z r. 1954 se všechny tyto archivy sloučily k 1.1.1956 v jediný státní archiv, který nese od 1.1.1975 dnešní název.

Mezi nejvýznamnější celky třeboňského archivu patří bezesporu rožmberský archiv, rozdělený v 1. polovině 19. století do umělých sbírek Historica (1216-1669), Cizí rody (1286-1826), Cizí statky (1207-1869) a Cizí doly (1305-1785). Unikátním je zejména soubor Historica, jehož archiválie potvrzují výsadní postavení, které zaujímali Rožmberkové v českém státě. Není významné období v starších českých dějinách, které by se neodrazilo v obsahu tohoto souboru, ať jde o husitství, období mocenských bojů za vlády Jiřího z Poděbrad či ilustraci politických ambicí posledních Rožmberků. Mnohé z dokumentů tohoto souboru přesahují svým významem hranice českého státu a jsou cenným pramenem k dějinám Evropy i celého světa. Cenným souborem je také sbírka rukopisů (1369-1860), která vznikla ze zlomků rožmberské knihovny a z knihoven zrušených klášterů v Třeboni a Borovanech a obsahuje mimo jiné 2. díl Litoměřicko-třeboňské bible (Zmrzlíkovy) z let 1412-1414, která je nejstarším úplným českým překladem Písma svatého, či rukopisy Oldřicha Kříže z Telče s opisy různorodé literární produkce 15. století (např. zlomky staročeských kronik, Husovy spisy, náboženské traktáty, ale i staročeská lyrika). Rodinné archivy, mezi nimiž rozsahem i obsahem vynikají archivy schwarzenberské sekundogenitury (větev orlická) a rodinné archivy Buquoyů, obsahují v některých případech i výsledky zájmové sběratelské činnosti příslušníků rodu. Součástí schwarzenberské sekundogenitury je například sbírka map maršálka Karla Schwarzenberga či sbírka grafiky.

Archivní fondy bývalých panství a velkostatků s doklady k majetkovým poměrům a vývoji hospodářské správy obsahují zásadní prameny ke studiu dějin zemědělství, lesnictví, rybníkářství, dolování, sklářství, ale i k dějinám míst a regionů. Z celé řady fondů tohoto typu můžeme uvést příkladem fond velkostatku Orlík nad Vltavou, v němž je uložena nejstarší listina SOA Třeboň vydaná před rokem 1205, v níž pražský biskup Daniel II. potvrzuje směnu vesnic mezi biskupem Jindřichem a milevským klášterem. Na jiné listině téhož fondu z r. 1220 je přivěšena pečeť Vítka z Prčic, nejstarší dochovaná pečeť Vítkovců. Největší početní zastoupení však má ve fondech velkostatků knižní a aktový materiál, který spolu s dalšími typy archiválií umožňuje podrobné studium všech stránek každodenního života minulých staletí. Další důležité prameny obsahují zejména akta krajských úřadů z let 1695- 1850. Velmi využívaným a historicky cenným fondem je sbírka matrik českobudějovické diecéze v rozsahu někdejšího Jihočeského kraje a dále fondy Biskupský úřad České Budějovice, Revírní báňský úřad, Obchodní a živnostenská komora, Národohospodářský sbor jihočeský a další. Velmi zajímavým pramenem jsou také triplikáty Josefínského (1715-1789) a stabilního (1826-1879) katastru. Badatelsky atraktivní jsou také archiválie řeholních institucí, které byly v minulých letech uspořádány. Jedná se především o tyto fondy: Minorité Český Krumlov (1350- 1948), Premonstráti Želiv (1233-1950) a zvláště Cisterci

Bohatství archivních fondů doplňuje bohatá knihovna. Slouží jak zaměstnancům, tak široké veřejnosti, která hojně navštěvuje archivní studovny. Díky velkému zpřístupnění archivních fondů je zdejší archivní materiál bohatě využíván. Při výzkumu a prezentaci svých fondů spolupracuje Státní oblastní archiv s vysokými školami a vědeckými institucemi v České republice i v zahraničí. Archiváři publikují výsledky svého studia na stránkách odborné literatury a v periodiku Archivum Trebonense, které archiv od roku 1971 vydává.