ÚČINKUJÍCÍ 2021

PHILIPPE BERNOLD
Hudebně se začal vzdělávat ve francouzském Colmaru, kde se nejprve učil hře na flétnu,
aby později toto studium rozšířil ještě o kompozici a dirigování. Poté pokračoval ve studiích na Pařížské konzervatoři, na níž se mu dostalo nejvyššího ocenění ve hře na flétnu. Hned v následujícím roce, v pouhých 23 letech, se stal prvním flétnistou orchestru Lyonské národní opery. V roce 1987 získal první cenu na mezinárodní soutěži Jean-Pierre Rampala v Paříži. Toto ocenění mu otevřelo cestu k mezinárodní kariéře, kdy měl jako sólista příležitost vystupovat se špičkovými hudebníky v oboru, M. Rostropovičem počínaje a J.-P. Rampalem konče.
Z renomovaných orchestrů jmenujme například spolupráci s pařížským, tokijským, budapešťským nebo moskevským orchestrem. Vystupoval rovněž s mnoha dirigenty slavných jmen jako např. Menuhinem, Gardinerem, Maazelem nebo Naganem. Navštívil mnoho světových metropolí od Paříže přes Soul, Londýn až po Moskvu. V roce 1995 za podpory svého učitele J.E. Gardinera založil hudební uskupení Virtuosové Lyonské opery, se kterým často vystupoval. Od 90. let dirigoval mnoho orchestrů, mj. např. Sinfonia Varsovia, Simon Bolivar orchestr (z Caracasu), Baden Baden Philharmonie, Komorní pařížský a ženevský orchestr, japonský ansámbl Kanazawa a také slovenský komorní orchestr Cappella Istropolitana, u něhož se stal prvním hostujícím dirigentem od roku 2003. Hned první vydané CD mu v roce 1989 vyneslo Velkou cenu Akademie Charlese Crose. Od té doby nahrál více než 20 CD s Harmonia Mundi, EMI ad. Ph. Bernold je profesorem na Národní pařížské konzervatoři, kde vyučuje komorní hudbu a hru na flétnu.
JAN OSTRÝ
Začal hrát na flétnu u prof. V. Žilky a poté za vedení prof. F. Malotína na Pražské konzervatoři. Ve studiích pokračoval na CNR de Versailles a později jako stipendista francouzské vlády na Conservatoire National Supérieur de Musique de Lyon ve třídě proslulého flétnisty Ph. Bernolda, kde ukončil studium jednomyslným udělením prestižní 1. ceny. V průběhu svého studia se zúčastnil mistrovských kurzů u předních flétnistů, jakými jsou B. Kuijken, K. Hünteler, A. Marion, J. Zoon, či K. Zoeller. Vystupoval na mnoha významných koncertech a festivalech.
Spolupodílel se na řadě nahrávek pro vydavatelství Studio Matouš, Supraphon, Naxos, Nimbus Records, Český rozhlas, ORF, France Musique či AvroKlassiek. V koncertní sezoně 1999/2000 byl sólo-flétnistou v „Orchestre National de Lyon“, v sezóně 2001/2002 působil na stejném postu v „Den Norske Opera Oslo“.
V současné době vede flétnové třídy na Pražské konzervatoři a Fakultě umění Ostravské univerzity. Jako vyhledávaný pedagog je zván k výuce na řadě mistrovských kurzů a účasti v odborných porotách, např. Académie Internationale d’Eté v Nice, Internationale Meisterkurse ve Vaduzu, Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni, Conservatoire National Supérieur de Musique v Lyonu, Concertino Praga a dalších.
Od roku 2001 je stálým pedagogem na European Flute Academy v rakouském Fissu a od roku 2003 i na hudebních seminářích při festivalu Neuberger Kulturtage. Od univerzitního roku 2017/18 vyučuje též na „Musik und Kunst Privatuniversität der Stadt Wien“.
BARBARA MARIA WILLI
Studovala cembalo a generálbas ve Freiburgu a Štrasburku u Aline Zylberajch, obory hra na cembalo a kladívkový klavír u Kennetha Gilberta a provozovací praxe staré hudby u Nikolause Harnoncourta. Na Mozarteu v Salcburku absolvovala s vyznamenáním v roce 1995. Ve stejném roce získala cenu „Prix d’encouragement – special mention” v cembalové soutěži v Bruggách. S podporou DAAD založila a vede cembalovou třídu na JAMU v Brně. Jako cembalistka a interpretka na historický kladívkový klavír spolupracuje se Sergiem Azzolinim, Romanem Janálem, Martinou Jankovou, Janou Bouškovou, Annegret Siedel, Erichem Höbarthem, Jiřím Bártou ad. Spolu s Johnem Hollowayem, Jaap ter Lindenem a Nigelem Northem natočila nově objevené sonáty J. H. Schmelzera z kroměřížské hudební sbírky. Tato nahrávka se stala CD měsíce v německém odborném časopise Klassik heute a získala mimořádný ohlas americké hudební kritiky (Fanfare a American Record Guide 2001). V roce 2000 spolupracovala s mezzosopranistkou Magdalenou Koženou a Thierry Grégoirem na projektu Händlových kantát v rámci festivalu Concentus Moraviae. Televizní přenos z tohoto projektu byl oceněn prestižní cenou na televizním festivalu Zlatá Praha 2000. Spolupráce s Magdalenou Koženou pokračovala CD nahrávkou s Pražskou komorní filharmonií a dirigentem Michelem Swierczewskim pro renomovanou nahrávací společnost Deutsche Grammophon.
V roce 2005 vyšlo profilové CD Barbary Marie Willi Dekonstrukce s barokními a moderními skladbami. Společně se Schola Gregoriana Pragensis a belgickou Capilla Flamenca nahrála Barbara Maria Willi CD Salve Mater, které získalo v roce 2007 nejvyšší francouzskou cenu „Choc de musique“. Poslední nahrávka Feuer und Bravour se souborem Musicke & Mirth a Rebekou Rusó s hudbou od dvora Bedřicha Velikého získalo v lednu 2009 francouzskou cenu Découvertes časopisu Diapason.
LOBKOWICZ TRIO
Všichni tři členové jsou uznávaní sólisté a komorní hráči. Zkušenosti z mnohých pódií v tuzemsku i v zahraničí využil soubor na mezinárodní soutěži Johannese Brahmse v rakouském Pörtschachu, kde získal v září 2014 první cenu a cenu publika. Je též laureátem Dvořákovy mezinárodní soutěže v Praze a v roce 2017 získal prestižní cenu českého spolku pro komorní hudbu. Díky své souhře, přesvědčivé interpretaci, precizní technické úrovni a vytříbené intonaci si soubor získává uznání publika i odborné veřejnosti.
Název souboru poukazuje na tradiční propojení rodu Lobkowiczů a mnoha skladatelů osmnáctého a devatenáctého století. Ludwig van Beethoven věnoval rodu Lobkowiczů Trojkoncert pro klavír, housle, violoncello a orchestr, který patří k vrcholům triového repertoáru. Svolení používat tento vznešený název dostal ansámbl od pana Jaroslava Lobkowicze.
LUKÁŠ KLÁNSKÝ
Patří k nejvýznamnějším a nejžádanějším českým klavíristům mladé generace. Díky oceněním na mnoha mezinárodních soutěžích a úspěšným vystoupením na festivalech v ČR, ale i v Evropě, se stal jak vyhledávaným sólistou, tak komorním hráčem.
Lukáš se narodil v Praze. Od pěti let byl žákem prof. Růženy Učňové, studoval na pražské konzervatoři a poté na HAMU ve třídě svého otce, prof. Ivana Klánského. Na pražské konzervatoři studoval i dirigování.
Lukáš je laureátem mnoha mezinárodních soutěží (EPTA 2002, Agropolli 2003, Karl Drechsel fordepreise 2007, Beethovenův Hradec 2007, Inernational Rotary Piano Competition 2012 ad.).
Vystupuje s předními českými orchestry i umělci, jako například Václav Hudeček, Kateřina Javůrková nebo světově proslulé Pražákovo kvarteto. Pedagogicky působí na Gymnáziu a Hudební škole hl. města Prahy a též na HAMU.
JAN MRÁČEK
Narodil se v Plzni do hudební rodiny. Na housle začal hrát v 5 letech. Studoval Pražskou konzervatoř a uměleckou univerzitu ve Vídni. Už během studií nasbíral mnoho významných úspěchů v soutěžích. Stal se nejmladším laureátem Mezinárodní soutěže Pražského jara 2010 a v roce 2014 získal první cenu v Mezinárodní houslové soutěži Fritze Kreislera ve Vídni. Předseda komise komentoval jeho vítězství slovy: „Jan je důstojným vítězem. Fascinoval nás od prvního kola. Nejen svými technickými schopnostmi, ale také svým charismatem na pódiu“.
V roce 2011 se stal nejmladším sólistou Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Působí jako hostující koncertní mistr České filharmonie. V roce 2016 vydal kritikou ceněné CD s kompletním dílem Antonína Dvořáka pro švýcarské vydavatelství ONYX s ČNSO pod taktovkou Jamese Judda a s klavíristou Lukášem Klánským.
Hraje na housle italského houslaře Carlo Fernando Landolfiho, Milan 1758, které mu velkoryse zapůjčil Peter Biddulph.
IVAN VOKÁČ
S violoncellem ho v útlém věku začal seznamovat profesor Oldřich Kavale, poté absolvoval Pražskou konzervatoř a AMU.
Je laureátem řady mezinárodních soutěží. Nejvýznamnější jsou vítězství v rakouském Liezenu (2002), na Dotzauerově soutěži v Drážďanech (2005), na soutěži Bohuslava Martinů v Praze (2008) a absolutní vítězství s houslistou Jakubem Junkem na rozhlasové soutěži Concertino Praga 2006. V roce 2012 se jako semifinalista stal nejúspěšnějším českým účastníkem mezinárodní soutěže Pražské jaro, v roce 2013 pak zvítězil na Mezinárodní soutěži Leoše Janáčka v Brně (2013).
Jako člen souboru Taras Piano Trio zvítězil v mezinárodních soutěžích „International Johannes Brahms Wettbewerb“ (Pörtschach, 2007) a „Rovere d'Oro“ v italském San Bartolomeu (2008). V souboru Escualo Kvintet hraje na klavír.
Odmalička má blízko k hudbě Bohuslava Martinů, v poslední době ho ale nejvíce uchvátil Gustav Mahler a především jeho 2. symfonie „Vzkříšení“. Jeho tajnou láskou je jazz.
KALABIS QUINTET
Dámské dechové kvinteto vzniklo v roce 2012 na půdě Akademie múzických umění v Praze. Jméno po slavném českém skladateli Viktoru Kalabisovi (1923-2006) si zvolilo po získání 1. ceny na soutěži Viktor Kalabis Prize v Semmeringu s požehnáním skladatelovy manželky, slavné cembalistky Zuzany Růžičkové. Soubor je vyhledávaným interpretem českých soudobých skladeb.
Od svého založení posbíral řadu dalších ocenění. Mezi významné se řadí 1. cena v kategorii Czech Contemporary Music na soutěži v Payerbachu, dále 1. cena na soutěži Karla Dittersdorfa ve Vidnavě, 3. cena a titul laureáta na francouzské Le Concours international de quintette à vent Henri Tomasi v Marseille a 3. místo na soutěži v Bukurešti.
Kalabis Quintet se představil na více než stovce domácích i zahraničních pódií. Vystoupil v rámci koncertní sezóny Českého spolku pro komorní hudbu v Sukově síni pražského Rudolfina i komorního cyklu PKF – Prague Philharmonia, spolupracoval s Českou televizí a Českým rozhlasem. Jeho členky jsou orchestrálními hráčkami předních českých orchestrů (Národní divadlo, Státní opera, SOČR, PKF – Prague Philharmonia) a věnují se také pedagogické činnosti. V roce 2021 kvinteto přijalo pozvání na nejvýznamnější český festival Pražské jaro.
EVA VRBKOVÁ
Je česká herečka, zpěvačka a skladatelka. Divadlu se začala věnovat od mládí v brněnském Studiu Dům u režisérky Evy Tálské. Ta ji také později přivedla do Divadla Husa na provázku, kde zahájila v roce 1997 svoji profesionální hereckou dráhu. Připomeňme některé role, které zde hrála: Viktorka v Babičce, Provazochodkyně v inscenaci Cirkus aneb Se mnou smrt a kůň, Eržika v Baladě pro banditu, Kněžna v Rusalce, Sutherland a Sarah Cushingová v adaptaci příběhů Sherlocka Holmese, významnou hereckou příležitost jí poskytl režisér Morávek v projektu Sto roků kobry (ztvárnila Nastasju Filipovnu v Idiotovi, Lízu v části nazvané Stavrogin je ďábel a Lízu Chochlapovou v Bratrech Karamazových). V roce 2004 byla nominovaná na cenu Alfréda Radoka za roli Nastasji Filipovny. Za roli Ivy ve filmu Roberta Sedláčka Rodina je základ státu získala Čestné uznání ceny Trilobit, role jí přinesla i nominaci na cenu filmových kritiků a na Českého lva. Hostuje v Divadle Komedie, Národním divadle, Švandově divadle aj. Věnuje se také tvorbě vlastní hudby, např. k představení Cry baby cry nebo k filmu Holky šikovný v režii Lenky Wimmerové. Pořádá workshopy osobního rozvoje prostřednictvím hraní, zpěvu či pohybu.
IGOR OROZOVIČ
Studoval muzikálové herectví na Konzervatoři Jaroslava Ježka a poté činoherní herectví na DAMU v Praze, kterou absolvoval v roce 2010 titulní rolí Molièrova Tartuffa a rolí Dr. Dorna v Čechovově Rackovi. V posledním ročníku DAMU obdržel Cenu Jiřího Adamíry, kterou uděluje Nadace Život umělce. V letech 2016 a 2017 na DAMU i herectví vyučoval.
V roce 2009 prošel vítězně konkurzem na titulní roli Sofoklova Oidipa v činohře Národního divadla moravskoslezského v Ostravě a získal zde zároveň stálé angažmá. V průběhu čtyř sezon ztvárnil řadu rolí, například Mozarta v Shafferově Amadeovi, za kterou získal nominaci na Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent a Cenu divadelního festivalu OST-RA-VAR.
Od roku 2013 je členem Činohry Národního divadla v Praze. Vytvořil zde již mnoho rozmanitých rolí – například: Švandu ve Strakonickém dudákovi J. K. Tyla, Jiřího Traxlera v revue O. Havelky V rytmu swingu buší srdce mé (2016 Nominace na Cenu Thálie v kategorii Muzikál) a mnoho dalších.
V roce 2009 založil s Milanem Šotkem a Jiřím Suchým z Tábora Cabaret Calembour, který rozvíjí poetiku divadel malých forem a literárních kabaretů. Ke všem představením píše hudbu a podílí se na textech. Cabaret Calembour našel svoji domovskou scénu v Divadle pod Palmovkou a se hrou Plejtvák, která získala Cenu Alfréda Radoka v kategorii Nejlepší původní česká hra roku 2013, pravidelně hostuje na scéně Divadla Ypsilon.
Účinkoval také v řadě filmů a televizních seriálů (Bella Mia, Laputa, Fotograf, Rapl, Polda, Případ dvou sester, Živé terče, Past ad.).
Hraje na klavír, zpívá, věnuje se výtvarné práci. Autorsky se podílí na hudební části speciálních večerů Národního divadla Nová krev. Také je občasným hostem pořadů Barování Sandry Novákové a Filipa Rajmonta v Malostranské besedě v Praze.
Text 164
DALIBOR BUŠ
Vystudoval všeobecné gymnázium v Přerově, kde začal se spolužáky hrát divadlo. Po začátcích v divadle Dostavník a loutkovém divadle Přerovský kašpárek už mu bylo jasné, že chce být hercem. Profesně, ale i lidsky jeho kariéru nejvíce ovlivnila prof. Nika Brettschneiderová v průběhu studií na JAMU v Brně. V Brně po studiích už zůstal, když dostal angažmá v Divadle Husa na provázku, kde působí dodnes.
Zde ho mohli diváci vidět ve hrách Balada pro banditu, Amadeus, Babička, Ze života hmyzu, Idiot, Tango macabre, Moc Art a další. Od roku 2016 též působí jako externí pedagog herectví v Ateliéru fyzického divadla na jeho alma mater JAMU.
Mimo tuto scénu hostuje také v Buranteatru, Národním divadle Brno, Divadle U stolu. Zahrál si i v pražském Národním divadle. Je učitelem herectví a zdravotním klaunem. Občas režíruje, improvizuje a zpívá, například jako sólista s Jihočeskou filharmonií.
GABRIELA VERMELHO
Je neběžnou osobností naší hudební a divadelní scény. Je současně zpěvačkou, houslistkou, violistkou, hráčkou na kvinton, skladatelkou a herečkou, působí v oblasti klasické hudby, muzikálu, jazzu a rockové alternativy. Je primariem kvarteta Gadrew Way, spolupracovala se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Komorním orchestrem Pavla Haase, Kaprálová Quartetem, Heroldovým kvartetem, Orchestrem Gustava Broma, skupinou Čechomor atd. Je členkou kapely Maraca a Zimbova, vystupovala společně s Epoque Quartetem a Petrem Wajsarem ve sdružení Ewave. V roce 2013 založila svou hudební skupinu GaRe, se kterou se věnuje pouze autorské hudbě.
Skládá scénickou hudbu – inscenace Ondina ve Středočeském divadle Kladno (2008), taneční horror Jessie a Morgiana – Malostranská beseda (2010), baletní představení Nikdy nekončící příběh, liberecké Divadlo F. X. Šaldy (2011), je autorkou hudebního doprovodu k dokumentárnímu snímku ČT Uloupené mateřství (2009). Pro taneční seskupení ME-SA napsala a interpretovala hudební složku v představení Echoes (2009).
Ve Švandově divadle (červen 2011) uvedli představení Upálení Satanica 666 v rámci divadelního cyklu Hyde Park s její hudbou, kterou také interpretovala. Pro stejné divadlo v květnu roku 2012 vytvořila a natočila hudbu k představení Mlč, Jobe mlč!.
V listopadu 2015 měla premiéru v libereckém divadle F. X. Šaldy baletní inscenace Gazdina roba opět s její hudbou. Spolupracovala s baletním souborem pražské konzervatoře Bohemia Balet. V listopadu 2016 dokončila hudbu k inscenaci Krysař pro Švandovo divadlo v Praze.
Za roli čarodějky Evy v Baladě pro banditu (divadlo Husa na provázku) získala v roce 2005 cenu Alfreda Radoka pro Talent roku.
Spolupracuje se současnými českými mladými autory, kteří pro ni píšou skladby v oblasti vážné muziky.
VOJTĚCH SPURNÝ
Přední český dirigent, klavírista, cembalista a pedagog, studoval nejprve hru na klavír a flétnu na Pražské konzervatoři, později operní režii, dirigování a cembalo na Akademii múzických umění v Praze. Interpretaci staré hudby a hru na cembalo dále studoval na Hoogeschool voor de Kunsten v Utrechtu. Své vzdělání si dále rozšířil mistrovskými kurzy u J. Sonnleitnera, H. Rillinga a K. Gilberta.
V letech 1999-2004 byl stálým dirigentem Státní opery Praha a v sezoně 2002-2003 zde zastával funkci uměleckého šéfa opery. V letech 2015-2018 byl šéfdirigentem Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín. V současnosti je šéfdirigentem opery Slezského divadla v Opavě.
Vystupuje na koncertním pódiu nejen jako dirigent, ale též jako hráč na historické klávesové nástroje včetně čtvrttónového klavíru. Pro Český rozhlas natočil obsáhlý výběr z děl pro cembalo, klavichord a kladívkový klavír. Jeho nahrávka "Mistři českého baroka a klasicismu" pro BMG Czech Republic byla nominována na cenu časopisu Harmonie za rok 2003 a jeho nahrávky českých klasicistních symfonií pro firmu AltoRecords získaly uznání odborné kritiky. Jako dirigent se podílel na natáčení DVD s operou buffou "Dov´ è amore, è gelosia" G. Scarlattiho v českokrumlovském barokním divadle, které získalo prestižní mezinárodní ocenění "Preis der deutschen Schallplattenkritik" a Cenu DVD roku 2013.
Zabývá se také editorskou činností – pro Český rozhlas připravil kritické vydání České mše vánoční a Stabat Mater J. J. Ryby, klavírních a cembalových koncertů V. J. Tomáška a F. X. Duška a dechových partií starých českých mistrů, pro Editio Bärenreiter Praha kompletní vydání cembalových sonát F. X. Duška. Věnuje se rovněž edukativní a pedagogické práci – vyučuje cembalo na Fakultě umění Ostravské univerzity a pravidelně vystupuje při edukativních koncertech pro mladé publikum.
JIHOČESKÁ FILHARMONIE
Byla v Českých Budějovicích založena v roce 1981 s původním názvem Jihočeský státní orchestr. V současnosti má 39 členů a zůstává jedinou profesionální filharmonií v Jihočeském kraji.
U vzniku orchestru stál dirigent Jaroslav Vodňanský, později se ve funkci šéfdirigenta vystřídali Ondřej Kukal, Břetislav Novotný, Jaroslav Krček a Stanislav Vavřínek. V letech 2008–2020 byl šéfdirigentem Jan Talich.
Orchestr vedle samozřejmé interpretace hudby klasických skladatelů a skladeb vhodných pro menší orchestry i malý koncertní sál stále více sleduje i současný trend propojování žánrů, objevování nových pohledů na interpretaci a prezentaci a systematicky pracuje na stále vyšší kvalitě. Většina hudebníků jsou mladí, ctižádostiví, šikovní a perspektivní interpreti, kteří velmi vítají jakoukoliv další možnost spolupráce se špičkovými dirigenty i sólisty.
KATEŘINA KNĚŽÍKOVÁ
Patří mezi nejperspektivnější pěvkyně mladé generace pohybující se převážně v lyricko-koloraturním oboru. Ve svém portfoliu zaujme širokým repertoárem — věnuje se interpretaci barokních a klasicistních děl, operám 19. století i soudobé hudbě. Důležitou součástí jejích aktivit jsou komorní a písňové recitály, zejména ve spolupráci s Davidem Švecem a Kateřinou Englichovou. Je laureátkou řady pěveckých soutěží, ceny Classic Prague Awards 2018 za nejlepší komorní výkon a Ceny Thálie 2019 za mimořádný jevištní výkon v inscenaci Julietta aneb Snář (B. Martinů) na prknech Národního divadla moravskoslezského.
Absolvovala Pražskou konzervatoř a Hudební a taneční fakultu AMU v Praze ve třídě Jiřiny Přívratské. V roce 2006 se stala stálou členkou Opery Národního divadla. Její angažmá však zahrnují i celou řadu mimopražských divadel a zahraničních scén, mj. NDM v Ostravě, SND v Bratislavě, Theatre de Caen, Opéra Royal de Versailles, Theatre Royal de la Monnaie v Bruselu či Opéra de Dijon.
Představila se publiku na řadě festivalů u nás i v zahraničí a má za sebou spolupráci s předními orchestrálními tělesy a celou plejádou skvělých dirigentů (Jiří Bělohlávek, Serge Baudo, Manfred Honeck, Jakub Hrůša, Václav Luks, Tomáš Netopil či Enrique Mazzola) i režisérů (Karl-Ernst Herrmann, Jiří Heřman, Linda Keprtová, Jiří Nekvasil, SKUTR aj.). Vytvořila řadu nahrávek, například Smetanovy Prodané nevěsty (Harmonia Mundi), Kytice Bohuslava Martinů či oratoria La Deposizione dalla croce di Gesú Cristo F. X. Richtera s Czech Ensemble Baroque u Supraphonu. Její nahrávka Dove é amore é gelosia v produkci Opus Arte získala ocenění německé kritiky Schallplattenkritik. V roce 2018 natočila společně s Adamem Plachetkou CD pod názvem „Každý jen tu svou…“ (Radioservis).
Kateřina Kněžíková předává své zkušenosti a postřehy ze své praxe též nejmladším talentům, mj. na mistrovských kurzech v rámci festivalu Jarmily Novotné v Litni, stipendijního programu Nadace Magdaleny Kožené MenART nebo v rámci mezinárodní Letní hudební akademie Kroměříž.
ADAM PLACHETKA
basbaryton
Rodák z Prahy absolvoval Pražskou konzervatoř u profesora Luďka Löbla a HAMU.

Roku 2005 debutoval v Národním divadle v Praze. V následujících letech zde vystoupil například jako Don Giovanni, Figaro (Le nozze di Figaro), Nardo (La finta giradiniera), Argante (Rinaldo), Guglielmo (Così fan tutte), Přemysl (Libuše) a Vladislav (Dalibor).

Od září 2010 byl stálým členem ansámblu Wiener Staatsoper. Od debutu v roli Schaunarda (La bohéme) se zde objevil mimo jiné jako Melisso (Alcina), Don Giovanni, Dulcamara (L`elisir d`amore), Figaro (Le nozze di Figaro, Il barbiere di Siviglia), Guglielmo, Publio (La clemenza di Tito), Mustafà (L`Italiana in Algeri), Alidoro (La Cenerentola), Conte Almaviva (Le nozze di Figaro) ad.

Pravidelně hostuje v Metropolitní opeře v New Yorku (Don Giovanni, L`elisir d`amore, Le nozze di Figaro, Così fan tutte) a na Salzburger Festspiele (Benvenuto Cellini, Rusalka, Don Giovanni, Le nozze di Figaro, Die Zauberflöte).

Jeho další operní závazky čítají Bayerische Staatsoper v Mnichově (La Calisto), Royal Opera House Covent Garden v Londýně (Don Giovanni, L`elisir d`amore), Baden-Baden festival (Così fan tutte, La clemenza di Tito), Glyndebourne (Le nozze di Figaro), Carnegie Hall v New Yorku (Salome), Deutsche Oper a Deutsche Staatsoper v Berlíně (Don Giovanni, Le nozze di Figaro), Teatro alla scala (Così fan tutte), Lyric Opera v Chicagu (Le nozze di Figaro, Die Zauberflöte), Houston Grand Opera (Le nozze di Figaro) nebo Opéra de Paris (La Cenerentola).

Na koncertních pódiích se objevil například v Musikvereinu ve Vídni a v Grazu, ve Wigmore Hall v Londýně, v Usher Hall v Edinburghu, v Herkulově sále v Mnichově, ve Vídeňském Konzerthausu, v Konserthuset ve Stockholmu a v pražském Obecním domě a Rudolfinu. Spolupracoval s Chicagským symfonickým orchestrem, Symfonickými orchestry Francouzského, Bavorského, Rakouského a Českého rozhlasu, Skotským komorním orchestrem, Českou filharmonií, Vídeňskými symfoniky a stockholmskou Královskou filharmonií.

Vystupuje pod taktovkou dirigentů jako Marco Armiliato, Daniel Barenboim, Mariss Jansons, Fabio Luisi, Riccardo Muti, Andris Nelsons, Yannick Nézet-Séguin, Christian Thielemann nebo Franz Welser-Möst.
DAVID ŠVEC
klavír
Studoval hru na klavír a dirigování nejprve na Konzervatoři v Českých Budějovicích a poté na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. V únoru 2000 se účastnil mistrovských dirigentských kurzů u Sira Colina Davise v Drážďanech, v roce 2002 absolvoval studijní pobyt na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni (u L. Hagera). V roce 2004 získal v mezinárodní soutěži Belvedere ve Vídni cenu Bösendorfer Preis v kategorii Opera coaching.

Jako klavírista již od roku 1998 spolupracoval s Pražským komorním orchestrem, je vyhledávaným komorním hráčem, natočil několik snímků na CD i pro Český rozhlas. Pravidelně spolupracuje s předními českými pěvci, například se sopranistkou Evou Urbanovou, s basbarytonistou Adamem Plachetkou nebo sopranistkou Kateřinou Kněžíkovou.

Již během studia působil v Janáčkově opeře v Brně, kde dirigoval řadu operních i baletních titulů (Kouzelná flétna, České jesličky, Čaroděj ze země Oz, Maškarní ples, později Lazebník sevillský, Jakobín, v roce 2010 zde provedl českou premiéru Deníku Anny Frankové). V září 2003 nastoupil nejprve jako korepetitor a asistent dirigenta do opery pražského Národního divadla, od roku 2011 je zde ve stálém dirigentském angažmá. V Národním divadle se představil za dirigentským pultem inscenací Kouzelná flétna, Don Pasquale, Prodaná nevěsta, Hry o Marii, Jakobín, Únos ze serailu, Don Giovanni, Nápoj lásky, Pelleas a Melisanda, Čarokraj, Popelka, Juliette, Tosca, Výlety páně Broučka. Pro balet Národního divadla uvedl světovou premiéru baletu Othello na hudbu L. Janáčka (2010), Popelku S. Prokofjeva (2011), Šípkovou Růženku P. I. Čajkovského (2012), v rámci představení Amerikana III. ve Státní opeře Theme and Variations P.I.Čajkovského a Fancy Free L.Bernsteina (2012), v roce 2014 v Národním divadle Českou baletní symfonii, v roce 2017 pak představení Timeless se Svěcením jara I.Stravinského.

V říjnu 2016 nastudoval se souborem Národního divadla a Kühnovým dětským sborem první pražské uvedení Noemovy potopy Benjamina Brittena, V roce 2019 v Národním divadle uvedl první české provedení oper Michaela Nymana Letters, Riddles and Writs a Stevena Stuckyho The classical style, v listopadu 2019 potom českou premiéru baletu Leonce and Lena. V roce 2020 též nastudoval v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě operu E. W. Korngolda Mrtvé město.

Spolupracoval s většinou českých symfonických orchestrů, v poslední sezóně například se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Komorní filharmonií Pardubice, Jihočeskou komorní filharmonií, Filharmonií B. Martinů Zlín, Moravskou filharmonií Olomouc atd… V roce 2012 nastudoval pro festival Smetanova Litomyšl se souborem barokních nástrojů Le Chamarré Château Ensemble semi-operu H. Purcella Fairy Queen. Nevyhýbá se ani mezižánrovým projektům – v roce 2012 natočil s Pražskou komorní filharmonií album Zvon Ivy Bittové.

Ze zahraničních hostování lze uvést zejména spolupráci na nastudování oper Její pastorkyňa v barcelonském Teatro Liceo (2005), Věc Makropulos v Opera national de Paris (2007, 2009) a ve Wiener Staatsoper (2015), Liška Bytrouška v Lyonu (2013), ve Vídni (2014) a v Glyndebourne (2016), Rusalka v Barceloně (2012), v Paříži (2015) a v Theater an der Wien (2019), Veselá vdova v Paříži (2017). Od roku 2017 spolupracuje též se Slovinským národním divadlem v Lublani, kde v únoru 2019 nastudoval novou inscenaci Smetanovy Prodané nevěsty, v únoru 2020 potom operu Luisa Miller G.Verdiho.

V roce 2014 vytvořil pro nakladatelství Bärenreiter nový klavírní výtah Janáčkovy opery Věc Makropulos, který byl poprvé použit při nastudování této opery v Bayerische Staatsoper v Mnichově.