ZÁMEK TŘEBOŇ

Neodmyslitelnou součástí Třeboně je honosný renesanční zámek, rozkládající se na jihozápadní straně historického centra města. V těchto místech stával nejdříve panský dvorec, změněný na tvrz a později kamenný hrádek, zmiňovaný poprvé roku 1374. Nedlouho předtím koupili Třeboň Rožmberkové, kteří městu a jeho širokému okolí dopřáli náležitý rozvoj. Opevněné město dvakrát obléhali husité, naštěstí neúspěšně. V 16. století bylo Třeboňsko nejvýnosnější částí rožmberského dominia. Roku 1562 zachvátil město požár, který zasáhl i hrad. Vilém z Rožmberka proto pověřil Vlacha Antonína Ericera náročnými přestavbami starých budov na renesanční zámek. Tuto proměnu dokončil v době Petra Voka další významný architekt Dominik Cometta. Po smrti posledního Rožmberka (1611) zdědili zámek Švamberkové, kteří přišli o většinu majetku po osudové bitvě na Bílé hoře. Třeboňské panství daroval císař Ferdinand II. své vlastní rodině, ale o snadno nabytý majetek nikdo nepečoval a záchranou pro zámek je až přechod do rukou starobylého německého rodu Schwarzenberků, kteří jej získávají v roce 1660. Knížecí rod Schwarzenbergů vlastní zámek až do roku 1940, kdy jej zabírá gestapo. Počátkem dvacátých let, po první pozemkové reformě, Schwarzenbergové zámek opouštějí a poté slouží po několik let jako hotelové zařízení. Po válce v roce 1945 je nad zámkem zavedena národní správa a v roce 1947 byl třeboňský zámek zestátněn.

První velkou stavbou na místě zámku byl až hrad rozšířený Vokem z Rožmberka mezi roky 1479 – 1482. Dnešní severní křídlo zámku stojí na místě jeho obytné budovy.

K tomuto stavení se roku 1522 připojila dvě boční křídla, západní a východní. Rozhodující stavební změny zde probíhaly v letech l565 – 1575, kdy vzniká za účasti Jana Vlacha a Antonia Ericera jihozápadní trakt a vstupní průčelí s bránou a věží. Na konci 16. století Dominik Cometa zvýšil o jedno patro severní, západní a východní křídla zámku. Jeho stěny pokryla sgrafitová rustika, zakončená lunetovou římsou. Následně dochází k rozšíření zámku severním směrem stavbou domu pro umístění obrazárny a knihovny. Při těchto úpravách byla zrušena Břilická brána přiléhající k zámku. Místo ní vystavěl Dominik Cometa severněji dnešní Budějovickou bránu. Budovu zámku spojil v letech 1606 – 1610 s klášterem sv. Jiljí tzv. pavlačemi v délce 110 m, postavenými na zdech městského opevnění. Tuto pavlačovou chodbu nahradil stavitel Antonín Erhard Martinelli v letech 1724 – 1729 zděnou stavbou (dnes tzv. Dlouhá chodba). Tato jednopatrová budova s klenutými místnostmi v přízemí slouží k uložení archivních fondů třeboňského státního archivu.

Stavební činnost v dalších staletích pokračovala na vnějším nádvoří. V roce 1712 zhotovil před jižním průčelím zámku Jan J. Světecký kamennou kašnu s hlavou Turka, jemuž krkavec vyklovává oči. Kašna s tímto známým motivem ze schwarzenberského znaku byla zhotovena podle návrhu architekta Pavla Ignáce Bayera.

V letech 1706 – 1707 Schwarzenbergové začínají uzavírat jižní část vnějšího nádvoří výstavbou stájí a sýpek prodloužených přístavbou v letech 1715 – 1719. Barokní budovy v západní části vnějšího nádvoří, které jej již zcela uzavírají, byly vystavěny v letech 1763 – 1766 a sloužily jako úřednické budovy schwarzenberské správy panství. Z nich bližší hlavní budově zámku vznikla v místě bývalého zámeckého pivovaru.

Do areálu zámku se vstupuje z náměstí severní zámeckou branou, vystavěnou v letech 1605-1607 Dominikem Cometou.

Vstupní průčelí čtyřkřídlého zámku oživuje risalit věže s bosovanou branou a okny honosněji vybavenými nadokenní a podokenní římsou. Nad branou je oválný mramorový rožmberský znak, dílo pasovského kameníka Eliáše Haimschwangera z roku 1607.

Architektonickou ozdobou nádvorní strany jižního křídla je jednopatrová otevřená trojdílná arkáda, jejíž půlkruhové oblouky spočívají v přízemí na masívních čtyřbokých pilířích, zatímco v převýšeném patře jsou neseny štíhlými toskánskými sloupy. Spodní, hmotnější část je bosována a je od vrchní, vzdušnější lodžie oddělena výraznou římsou. Touto arkádou Antonio Ericer architektonicky obohatil jinak střídmý vzhled vnitřního zámeckého nádvoří.

Celé pravé křídlo hlavní budovy je věnováno dvěma samostatným historickým expozicím dokumentujícím držení zámku oběma významnými jihočeskými šlechtickými rody, rodu Rožmberků a Schchwarzenbergů.

Historická expozice nazvaná „Rožmberské renesanční interiéry“ dokumentuje a připomíná nejstarší historii až do 17. století po příchod rodu Schwarzenbergů. Expozice „Soukromá schwarzenberská apartmá z konce 19. stol.“ zpřístupněná v roce 1996, uspořádaná větším dílem podle archivních materiálů z roku 1896, dokladuje a připomíná způsob života posledních generací hlubocko-krumlovské větve knížat ze Schwarzenbergu, počínaje zdejším pobytem knížete Adolfa Josefa a jeho manželky Idy, rozené princezny z Liechtensteinu. Je zde připomenuta i většina dalších významných osobností schwarzenberského rodu.

Ze zámeckých interiérů je nejzajímavější rozlehlá renesanční světnice obdélného půdorysu zaklenutá vysokou zrcadlovou klenbou. Tento interiér vyzdobil malbami Tomáš Třebechovský, který pokryl stěny malovaným karmínovým závěsem se vzorem granátového jablka a nad něj umístil pás s 32 znaky a jmény dvořanů Petra Voka z Rožmberka.

V místech dnešního parku nechal vybudovat renesanční zahradu již po začátku 17. století Petr Vok z Rožmberka. Událostmi třicetileté války však byla tato zahrada hned dvakrát zcela zničena.

Po roce 1660, nedlouho po získání třeboňského panství, nechává Jan Adolf I. Schwarzenberg vysušit zamokřený terén a obnovit zámeckou zahradu, kterou od té doby tvořily převážně ovocné stromy a kde se také pěstovala zelenina.

Zásadní změnu pro úpravu zahrady do nynější podoby anglického krajinářského parku znamenal až výnos kněžny Paulíny Schwarzenbergové z roku 1804. Ten nařizoval zrušit dosavadní charakter ovocné zahrady a vysázet velké skupiny stromů. K dalšímu obohacení parku o exotické rostliny, květinový parter a bazének s vodotryskem, došlo za držení zámku knížetem Janem Adolfem II. Schwarzenbergem a kněžnou Eleonorou.

Roku 1903 povolil v parku kníže Adolf Josef Schwarzenberg výstavbu tenisového hřiště, které využívali důstojníci místních pěších pluků a schwarzenberští úředníci. Pro širokou veřejnost byl pak otevřen až po roce 1945, k výraznější obnově došlo v 50., 70. a 90. letech. Park je v současnosti oblíbeným místem odpočinku třeboňských občanů, turistů i lázeňských hostů a zaujímá významné postavení v reprezantaci zámku a lázeňského města.

Kontakt: +420 384 721 193 / e-mail: castle.trebon@seznam.cz