"Večerní setkání"
Martina Kociánová
Jaromír Hanzlík
Martina Kociánová
Mezzosopranistka a moderátorka původně vystudovala historii a muzeologii na Slezské univerzitě v Opavě, současně pak i ostravskou Lidovou konzervatoř. Už během studií začala pracovat jako redaktorka a moderátorka zpravodajství České televize. Moderovala hlavní zpravodajskou relaci v TV Nova, hlavní zprávy TV Prima. V roce 2007 moderovala na ČT24 živý diskusní pořad Vedlejší efekty.
Na Frekvenci 1 téměř tři roky zpovídala nejvýznamnější osobnosti naší kultury i vědy v pořadu Odpolední klid Martiny Kociánové. V Českém rozhlase Dvojka vysílala více než osm let. Do pořadu Host do domu si zvala osobnosti české i zahraniční. V roce 2018 se osamostatnila, založila internetové Rádio Svobodné universum a pro tento portál připravuje pořady Kupředu do minulosti a Rada starších.
Souběžně s touto moderátorskou a novinářskou profesí se věnuje zpěvu. Hostovala ve Státní opeře Praha, Divadle F. X. Šaldy v Liberci, Jihočeském divadle České Budějovice, Slezském divadle Opava, Hudebním divadle Karlín. Spolupracovala s řadou hudebních těles a pravidelně koncertuje s dechovým Triem Amadeus, s kytaristou L. Brabcem, s harfenistkou K. Englichovou, houslistou J. Svěceným. Koncertovala nejen na domácích scénách, ale také v New Yorku, San Franciscu, Los Angeles, Německu, Rakousku, Francii, Japonsku.
Za činnost v oblasti umění jí v roce 2002 udělila Evropská unie umění Cenu Gustava Mahlera. V roce 2019 získala Krameriovu cenu za nezávislou žurnalistiku za audio cyklus Kupředu do minulosti od Asociace nezávislých médií.
Divadelním, filmovým ani televizním divákům není třeba Jaromíra Hanzlíka představovat. Od roku 1966, kdy se jako osmnáctiletý objevil v pražském Divadle na Vinohradech v roli Troila v Shakespearově tragédii Troilus a Kressida, působil na této scéně třicet tři let a vytvořil na ní bezpočet rolí klasického i soudobého dramatického repertoáru. Talent měl vrozený, dědeček byl vojenským hudebníkem, otec František Hanzlík herec a kabaretiér, který se také objevil v několika filmech.
Před kamerou stál Jaromír Hanzlík poprvé sedmiletý, roku 1955 ve filmu Hastrman podle jedné z Malostranských povídek Jana Nerudy; zahrál si v něm jednoho z kluků, kteří se panu Rybářovi, přezdívaném „Hastrman“ posmívají. O desetiletí později se objevil ve dvou dnes pozapomenutých filmech režiséra Pavla Juráčka. V poetické Romanci pro křídlovku, filmu podle básně Františka Hrubína v režii Otakara Vávry z roku 1966, už ale bylo jasné, že český film získal novou tvář. Z téhož roku je také filmový příběh z konce druhé světové války Kočár do Vídně režiséra Karla Kachyni, v němž Jaromír Hanzlík vytvořil roli německého vojáka. Frekvence filmových rolí se v dalších letech ještě zvyšovala, ztělesňoval postavy vážného oboru i komediální. Filmoví diváci nezapomenou na romantickou komedii Léto s kovbojem, v níž si zahrál (jako při mnoha dalších příležitostech) s Danielou Kolářovou, na filmy podle povídek Bohumila Hrabala v režii Jiřího Menzela Postřižiny a Slavnosti sněženek, na filmovou fantazii s historickým pozadím Slasti otce vlasti, v níž byl mladým Karlem IV., na muzikálový film Noc na Karlštejně, v němž vytvořil roli Peška. Televizní diváci mají v paměti seriály Synové a dcery Jakuba skláře, či Cirkus Humberto na motivy románu Eduarda Basse, a další televizní seriály.
V sedmdesátých a osmdesátých letech patřil Jaromír Hanzlík k nejoblíbenějším hercům. Po ukončení práce v divadle roku 1996 žil ve Švýcarsku. V Československé televizi uváděl vzpomínkový pořad „Úsměvy“ a dokumenty k němu jsou soustředěny do publikace Album úsměvů (2002). Úsměvně si jistě zavzpomíná na herecký život i tentokrát.
ROZHOVOR S JAROMÍREM HANZLÍKEM PRO TŘEBOŇSKÁ NOCTURNA
„Kdo by neznal romantického traktoristu v Létě s kovbojem, halasného strýce Pepina v Postřižinách nebo dojemnou postavu Leliho ve Slavnostech sněženek? Nejen všechny tyto postavy, ale desítky dalších rolí, které patří k tomu nejlepšímu z české kinematografie, mají jednoho společného jmenovatele – Jaromíra Hanzlíka. A to jsem ještě nezmínila stovky jeho divadelních rolí, z nichž některé se staly legendárními. Kdo je ten trochu tajemný Pan herec? Dokázal se na mnoho let odmlčet? Proč? Proč měl najednou pocit, že divadlo nepromlouvá? I o tom si budeme povídat na našem společném setkání v rámci Třeboňských nocturn,“ zve na diskuzi s hercem Jaromírem Hanzlíkem moderátorka Martina Kociánová.
A právě večer 20. března v Divadle J. K. Tyla uzavře 28. ročník zimní koncertní série festivalu Třeboňská nocturna.
Do Třeboně nemíříte poprvé – našel jste čas projít si město a jeho okolí?
Do Třeboně jezdím rád, protože je to jednak krásné město s nádherným okolím a ideálními cyklostezkami. Úžasné je třeboňské divadlo, kde jsem několikrát hrál před skvělým publikem. A relax v Auroře je nezapomenutelný.
Prý jste už od tří let věděl, že chcete být hercem, a místo studia na DAMU jste rovnou nastoupil do Divadla na Vinohradech. Byla praxe tou nejlepší školou?
Můj tatínek byl herec a právě ve třech letech mě poprvé vzal do divadla – a to rozhodlo, že jsem se vydal na hereckou dráhu. Po maturitě jsem řízením osudu dostal nabídku do Vinohradského divadla, kde jsem strávil 30 let naplněných nádhernými rolemi, zejména pod režijním vedením pana Jaroslava Dudka. Hamlet, Oidipus, Raskolnikov, Chlestakov, Cyrano, Komik a mnoho dalších. Snažil jsem se být dobrým nástrojem v rukou skvělého režiséra tak, aby na mě mohl rozehrát své úžasné divadelní nápady.
Co byste dnes doporučil začínajícím hercům?
Mladým hercům bych doporučil více pokory, píle a vášně pro řemeslo – a také, aby neprznili naši krásnou češtinu plevelnými slovy jako „jakoby“, „vlastně“, „jako“ a jinými. To považuji za neduh nejen mladé generace, ale slyšet to lze i od starších.
Třeboňská nocturna jsou především hudebním festivalem. Máte nějaké oblíbené hudební žánry nebo interprety?
Nemám v hudbě priority. Rád poslouchám jazz i vážnou hudbu. Populární hudbu mám spojenou především s krásnými melodiemi a texty. Karel Černoch i Karel Gott měli písně lahodící mému sluchu. Bohužel mám velký problém s hudbou, která nás pronásleduje všude – v restauracích, ve výtazích i na záchodech. Zejména v kavárnách by mělo být příjemné ticho k rozhovorům nad kávičkou, ale většinou duní bubny, slyšet je jen rytmus a melodii ani nevnímáme.
Blíží se předávání filmových cen za rok 2024. Zaujal vás v uplynulém roce nějaký film nebo seriál, který byste doporučil?
Vlny jsou skvělý film!
Jsme stále ještě spíše na počátku roku 2025, jaké jsou vaše letošní plány?
Plány jsou zatím jen v obrysech, ale věřím, že se něco z nich uchytí. A snad se v létě opět vydám na kole okolo „Světa“.
